DANUBIA

Detailní popis produktu

Úryvek z knihy (str. 314-315):

V chaosu devadesátých let 18. století se většina pozornosti přirozeně upíná na Francii a její Velkou revoluci, ale existují stejně pádné důvody, proč si v tomto období všímat širšího celoevropského úpadku, který obecně prohluboval neodpovědnost a zmatenou agresi. Krátce po čase velké slávy, kdy Francie pomáhala Spojeným státům získat nezávislost, se sama jako velmoc zhroutila - demoralizovaná, pokořená a finančně zruinovaná - , což poskytlo mimořádný a nezvyklý prostor Rakousku a Prusku míchat se do různých věcí kolem obav z francouzské odvety. Jedním z motorů francouzské revoluce bylo nepochybně vědomí nového, spíše národního než dynastického ponížení: že přímo zpoza hranic se velkému národu vysmívají země, které by mu v minulosti prokazovaly mnohem větší úctu - nejneslýchanější byla v tom směru pruská invaze do Spojených nizozemských provincií (Nizozemské republiky) v roce 1787 a potlačení revoluce v Rakouském Nizozemí Habsburky v roce 1790.

Nekonečné plány a záměry Josefa II. na šachování s kusy teritorií i fakt, že využíval Svaté říše římské jako nějakého dárkového koše, rozkolísaly celý politický systém v Porýní i na východ od něj způsobem, který zároveň potupil a znejistil Francii. Josef byl na nejlepší cestě rozbít "magický kruh", který do té doby zpravidla chránil až bolestně zranitelné říšské církevní státy a jejich miniaturní spojence. Chtěl-li ovšem římský císař na východě zrušit feudální privilegia a zadusit zastaralý parazitismus duchovenstva, pak Francouzská revoluce na západě upřednostňovala mnohem radikálnější podobu téhož. Maličké státečky mezi Paříží a Vídní, jež zůstaly bez přátel, teď klidně mohly být předhozeny kterémukoli dravci, jenž uzavřel výhodný obchod. Ochrana, kterou v minulosti skýtalo vládci nějakého mikrostátečku vlastnictví pěkně vystavené kosti nějakého světce nebo to, že během korunovačních obřadů tradičně držel hrdou a starobylou zástavu, působila náhle opotřebovaně.